Od Bicana k Lafatovi

V loňském roce vydal vydal Klub ligových kanonýrů ČR knihu „Od Bicana k Lafatovi“ která mapuje legendární kanonýry, kteří dali  ve své fotbalové kariéře 100 a více branek v prvoligové Československé nebo České soutěži, případně po přestupu v zahraničních nejvyšších soutěžích. Při listování v této knize jsme objevili jméno Vlastimil Preis. Byl to držitel odznaku stovkařů s číslem 50. Pan Vlastimil Preis zanechal svojí nesmazatelnou stopu i v historii fotbalového klubu na Dobříši a tak malá vzpomínka na střelce, který měl přezdívku  „Standartek“.

Už v roce 1938 jako sedmnáctiletý mladíček přestoupil z SK Vítkov do AC Sparty Praha a získal s ní mistrovský titul. V letech 1942-1947 po odchodu ze Sparty nastupoval v dresu Čechie Karlín. V roce 1947 během  památného zájezdu Čechie Karlín do severní Afriky a Francie zaujal svými výkony tak , že zůstal na půl roku na hostování v AS Cannes a udělal si ve Francii takové jméno, že se v nabídkách na další angažmá mohl přehrabovat. Francouzských, ale třeba i anglických nebo španělských, protože lanaři předních klubů se jezdili dívat na jih Francie na malého, ale náramně šikovného útočníka, který za půl roku získal cenu pro nejlepšího cizince francouzské ligy . Přišel však rok 1948 a Vlastimil Preis se vrátil do Prahy, vše bylo připraveno k velkému přestupu do Cannes nebo Realu Madrid ve hře byla i londýnská Chelsea, ale nastal problém když chtěl zpět do ciziny od úřadů už povolení nedostal. Mohl emigrovat, ale to za nic světě nechtěl a tak zůstal a přestoupil do do Sokola NV Bratislava a získal v jeho dresu dva mistrovské tituly v letech 1949 a 1950.

Pak se vrátil na Letnou kde nastupoval v letech 1950-56 a pomohl Spartě vybojovat dva mistrovské tituly v sezónách 1952 a 1954. Mockrát mu fanoušci aplaudovali a nejednou ho odnášeli ze hřiště na ramenou, protože malý Vlastík se stal jejich fotbalovým bohem. A když se v derby se Slávií loučil s rudým dresem i velkým fotbalem, klidně by se mu i na pomník složili a na letenské pláni postavili, kdyby se na pláni v tu dobu už nevypínalo betonové monstrum Stalina. Plajer s obrovským fotbalovým kumštem Vlastimil Preis dal slávistickému brankaři Jonákovi čtyři góly, což se před ním povedlo v derby dvou nesmiřitelných rivalů jen Bicanovi,Koškovi a Vycpálkovi a po něm už nikomu a to už od té chvíle uběhlo více jak šedesát let. Za reprezentaci nastoupil do dvanácti zápasů a vstřelil sedm gólů.

Na Dobříš přišel Vlastimil Preis v roce 1959 jako hrající trenér po skončení svého angažmá ve francouzském FC Etien a po svém příchodu vytvořil s Kamilem Soukupem střeleckou dvojici, která dokázala v sezóně nastřílet 69 branek a v další sezóně 1960 pomohl mužstvu k historickému postupu do Krajského přeboru ( náhradu zrušené divize) v té době třetí nejvyšší soutěže, když ještě v předchozím ročníku zachraňoval pro Dobříš I. A třídu. Zakončil svojí bohatou  fotbalovou kariéru v dresu Dobříše v roce 1962 ve věku 41 let a pamětníci dobříšské kopané stále vzpomínají na jeho výkony v domácím dresu na stadiónu v Lipkách.