Opět jsme se přesvědčili, že když všichni bojují, snaží se plnit naše pokyny a dokáží spolu komunikovat, tak je hra baví, jsou zaujetí pro tu „kulatou věc“ a dokáží hrát i vyrovnané zápasy se zvučnějšími soupeři. Pokud hrajeme proti relativně slabšímu soupeři, tak dovednosti v menší rychlosti dokážeme předvádět tak, že přehrajeme soupeře a trenéři mohou být jen „němí spokojení pozorovatelé“.
Ve čtvrtek 13. 4. jsme se odpoledne utkali v soutěži OFS Příbram se soupeřem ze Staré Hutě. Kluci do zápasu nastoupili s chutí a vervou, což jim vydrželo téměř celý zápas, v poslední části nám trochu začaly docházet síly, ale nic jsme nevzdali a bojovali až do konce. Soupeři jsme nedovolili jít za celý zápas do vedení, jen nás dotahoval. Vzhledem k tomu, že prostor dostala část týmu, která se v okresních soutěžím převážně pohybuje, tak jsme nepříliš často dokázali využívat volné prostory pro naše útoky a k zakončení jsme se dostávali buď včasným získáním míče, sledováním hry, nebo jsme soupeře v chumlu přetlačili. Každopádně co nám „scházelo“ v technických dovednostech, to jsme nahradili bojovností zájmem. Nakonec se skóre zastavilo o dva góly v náš prospěch. MFK – Stará Huť 10 : 8
Sestava: Dominik Máša – František Melša, David Kofroň, Lukáš Dratva, Tomáš Krása, Michal Sabota, Jiří Kinský, Jan Sprenger, Daniel Rei Pek, Tykhon Rybalko
V sobotu 15. 4. jsme zajížděli v rámci krajské miniligy opět do Nymburka. Tentokrát na nás čekali soupeři z Mladé Boleslavi, Poděbrad, Ústí nad Labem, Neratovic a Nymburka. Úvod jsme obstarali s týmem Mladé Boleslavi a jako už obvykle nás probudila až počáteční 15minutová jízda na kolotoči. Teprve poté, když už jsme vytahali spoustu míčů z naší sítě, jsme se rozhýbali a začali se pomalu přibližovat dobré hře. Sice už nebyla šance cokoliv s výsledkem udělat, ale brankostroj Boleslavských se trochu zpomalil a i my si dokázali nějaké šance vytvořit.
Dalším soupeřem byl domácí Nymburk. S tím jsme odehráli jako vždy vyrovnané utkání se snahou jak o individuální řešení, tak týmovou spolupráci. Zároveň s každou minutou těžknul rozbahněný terén a tak bylo potřeba využít více síly. Tentokrát se nám povedlo vstřelit více gólů než soupeři. Začínali jsme zjišťovat, že když máme míč chceme co nejrychleji zakončit, protože to nás stojí méně sil, než kombinační a soubojová hra na bahnitém terénu.
Třetí utkání jsme hráli s Ústím nad Labem, zde jsme po celou dobu tahali za kratší konec a jen jsme dotahovali přesné střelecké pokusy soupeře. Nenechali jsme však soupeře uniknout více než o 3 góly a tak snaha o dosažení branky byla velmi slušná. Naši se snažili po celé utkání i když na některých se začínala projevovat únava nejen fyzická, ale i trochu psychická a u některých hráčů soustředění na hru polevovalo. Nedokázali jsme soupeře dohnat, ale s kvalitním soupeřem jsme se neztratili.
Pak přišla naše (obvykle) nejhorší situace, pauza mezi zápasy. Tentokrát nenastala situace, kdy jsme zbývající část vypustili a naopak jsme se i po přestávce snažili hrát tak, jak nejlépe umíme. Druhou část jsme zahájili s druhým týmem Mladé Boleslavi. Tentokrát na nás nenastoupila „centryfuga“, zejména pro to, že jsme my sami nezaspali začátek zápasu a bojovali od první vteřiny o každý míč a snažili se soupeře překvapit. Přestože jsme opět dostali o něco více gólů než soupeř, tak se nám povedlo vstřelit také několik hezkých branek a rozdíl ve skóre nebyl tak veliký jako v prvním utkání.
Potom proti nám nastoupili kluci z nedalekých Poděbrad. V tomto utkání jsme předvedli asi nejlepší výkon, jak fotbalově, tak technicky, tak nasazením a spoluprací. Soupeře jsme příliš do šancí nepouštěli a naopak jsme se do řady příležitostí dokázali poměrně jednoduše dostat. Dařilo se nám i využití 5. hráče ve hřišti (brankáře), otočení hry do volného prostoru hřiště, včasné odebírání míče a relativně přesná koncovka, prostě z naší strany zápas, jaký bychom si představovali každý den. Soupeř nám dal více prostoru a času a tak nám to šlo, proti zdatnějším je však potřeba tyto dovednosti ještě více zrychlit.
Poslední zápas proti nám nastoupili kluci z Neratovic. Opět jsme pokračovali v dobrém výkonu z předešlého zápasu, ale protože soupeř byl trochu rychlejší, museli jsme i my trochu přidat a to nám začalo trochu dělat problémy. Samozřejmě byla již patrná únava z těžkého terénu a těžkých zápasů, ale pro všechny týmy to bylo stejné. Tentokrát jsme spíše my dotahovali střelecky soupeře a na poslední gól Neratovic jsme už nedokázali zareagovat.
Teď ještě proti zdatnějším soupeřům je potřeba přidat na rychlosti. Velmi málo vyzdvihuji jednotlivce nad tým, ale tentokrát musím nad rámec pochvaly za přístup celého týmu speciálně pochválit Honzu Sprengera, který byl s námi „silnějšími“ poprvé a vůbec se neztratil, naopak byl jeden z prvních, kteří zbytek týmu motivoval vlastní snahou k většímu pohybu a svou aktivitou si dokázal i vypracovat mnoho šancí na gól a proměnit je. Stal se se 7 góly naším nejlepším střelcem.
Sestava: Vojtěch Weber, Ela Roupcová, Matěj Lopata, Jakub Budka, Tomáš Faktor, Jan Sprenger, Štěpán Redlich, Lukáš Mikel, Karel Huřík
Pro činnost MFK Dobříš jsou zásadní prostředky