Vladimír Kuchař (42), známý na Dobříši pod přezdívkou „Ája“, patří již k třetí generaci rodu Kuchařů, kteří působili a působí v dobříšském fotbalu. Téměř celou svou kariéru (s výjimkou půlročního působení v dorostu tehdejších UD Příbram) stejně jako jeho děda a otec, zasvětil tomuto klubu. Hrál zde od mládežnických let až po dospělé a svou činnost zaměřuje i jako trenér mládežnických týmů. Na „stará kolena“ ještě úřaduje v klubu SK Nový Knín. Během mistrovského utkání poskytl rozhovor R. Weberovi.
Kdo Vás přivedl k fotbalu je vzhledem k rodinné tradici zbytečné se ptát. Zeptám se tedy, jaké byly sny malého kluka, když jste přičichl k fotbalové meruně a kdo další se podílel na vašem fotbalovém růstu.
Je zřejmé, že mě k fotbalu přivedl otec Vladimír, který léta hrával ve zdejším klubu. Vedl mě od přípravky až po žáčky. Když jsem později začal hrát v dorostu, tak to byl Bohumil Kubín a velmi si cením trenéru z UD Příbram pánů Fabiána a Kvapila. Samozřejmě, jako všichni začínající kluci, jsem toužil hrát co nejvyšší soutěž, minimálně I.ligu když už ne „nároďák“, a proslavit se fotbalem. Poznával jsem postupně jaká je to dřina hrát fotbal alespoň na krajské úrovni.
Když už jste později hrál v kategorii dospělých, čeho si nejvíce ceníte ve svém fotbalovém životě?
Samozřejmě celý život si pamatuji tehdejší postup do krajského přeboru v roce 1998 pod trenéry Josefem Fraitem a Josefem Mášou. Rozhodující zápas jsme sehráli s SK Černolicemi a na utkání tehdy přišlo více jak dva tisíce diváků. Byla to tehdy na Dobříši velká sláva. Po zápase nás všechny připravené holičky obraly o vlasy a vousy. Tenkrát jsem jich měl ještě hodně. Velmi si cením i později účasti v divizi pod trenérem Františkem Kajgrem a také to, že jsem byl kapitánem dobříšské jedenáctky několik sezon.
Nyní přejdeme k vašemu působení jako trenéra. Kdy jste začal trénovat?
Trénovat jsem začal v době, kdy můj prvorozený syn Lukáš začal dělat první fotbalové krůčky. Tehdy bylo mým svěřencům šest let a postupně jsem je přivedl až do dorostu. Za těch třináct let jsem toho s nimi hodně zažil. Jsme rád, že mnozí jsou již aktivními hráči na Dobříši. Velmi mi v mé práci pomohla moje žena Líba. Získal jsem i schopné pomocníky v osobách Honzy Malého a Jindry Houby.
Teď již začínáte opět trénovat nejmladší kategorii fotbalistů v době, kdy je sice fotbal na Dobříši na vzestupu, ale problém je sehnat trenéry k těm nejmladším.
To máte pravdu. Mládež potřebuje schopné vedení, a když mi bylo nabídnuto trénování mladší přípravky, přijal jsem to jako další výzvu. Když trenér začne své tzv. „druhé kolečko“ má již více zkušeností a já bych rád pro Dobříš opět vychoval dobré fotbalisty. Práce s dětmi mě baví, užívám si jí a věřím, že spolu s dalšími spolupracovníky se mi to podaří.
Na závěr se zeptám: Jak vidíte budoucnost fotbalu na Dobříši?
I když jsou momentálně ročníkové problémy v dorostenecké kategorii, přesto jsem optimista. Fotbalovým týmům se na Dobříši daří, ale budoucnost je hlavně v mládeži. Je potřeba získávat schopné kluky z Dobříše a okolních vesnic a vytvořit tak podmínky pro stabilní dobrou úroveň pro fotbal ve městě. Věřím, že dobříšský fotbal bude i nadále na dobré úrovni a půjde jen nahoru.
Děkuji za rozhovor.
Pro činnost MFK Dobříš jsou zásadní prostředky