Bratři Martin (35) a Jan (25) Liškové působí v dobříšském fotbalu řadu let. Zatímco starší Martin je součástí B-týmu, mladší Jan patří do kádru našeho prvního týmu. Po skončení prvního divizního utkání (Dobříš – Č. Krumlov 1 : 2) je R. Weber požádal o rozhovor.
Co říkáte výsledku a výkonu v tomto zápase?
Martin: První půle se nám nepovedla. Nedokázali jsme hrát svou hru, a proto jsme prohrávali. Ve druhé půli nastalo výrazné zlepšení a chybělo nám tentokráte trochu štěstí. Svou roli sehrála i únava ze středečního pohárového utkání.
Jan: Já jsem nastoupil až v poslední půlhodině, ale souhlasím bráchou. První půli jsme předvedli takový malátný výkon. Zkrátka na „anglický týden“ nejsme zvyklí.
Jak jste začínali s fotbalem a na jaké trenéry nejraději vzpomínáte?
Martin: Začínal jsem s fotbalem jako žáček v Malé Hraštici a ještě v této kategorii jsem odešel do Příbrami. V dorostu jsem již hrál na Dobříši s výjimkou půlročního hostování v Novém Kníně. V mládežnické kategorii jsem měl z trenérú nejraději Míru Zubka a Josefa Skočdopole, kteří se také nejvíce zasloužili o můj fotbalový růst V dospělosti samozřejmě Martin Šrain který má velkou zásluhu na utužení fotbalové party na Dobříši.
Jan: Stejně jako brácha jsem začínal doma v Malé Hraštici, již v přípravce jsem přešel do Nového Knína, krátce jsem hrál i v Příbrami, a pak mě již čekala Dobříš. Půl roku jsem působil také ve Viktorii Žižkov. V mládeži jsem hrál pod trenéry Karlem Kadlecem, Janem Soukupem, Václavem Šrainem, Miroslavem Zubkem a nyní pod Martinem Šrainem. Souhlasím bráchou, že má velkou zásluhu na současné úrovni dospělého fotbalu na Dobříši.
Vím, Honzo, že jsi hrával dříve spíše záložníka. Nemrzí tě, že v současné době hraje nejvíce na kraji obrany?
Jan: Po pravdě se mi nejlépe hraje ve středu zálohy, ovšem taková je momentálně situace v našem klubu. Je tu přebytek středových hráčů a hraji tedy na tom místě, které mi určí trenéři. Fotbal je kolektivní sport a musím se přizpůsobit. Rozhodující je, abych co nejvíce přispěl k dobrému výkonu mužstva, a o to se snažím na jakémkoliv místě v sestavě.
Martine, tebe jako hráče B-týmu se zeptám, jak vidíš současnou perspektivu tohoto týmu?
Samozřejmě se budeme snažit, jako nováček soutěže, udržet I. B třídu i pro příští rok. Důležité je, aby hráči docházeli pravidelně na trénink, přistupovali zodpovědně k zápasům a aby byli ochotni nastupovat i ti, kteří o víkendu v prvním týmu „zahřívají lavičku“, nebo nastupují pouze na krátkou dobu. V tom případě věřím, že i v této soutěži uspějeme. Věřím také, že i na zápasy „béčka“ budou vyšší návštěvy než v minulé sezoně.
V loňské sezoně jste zažili historický úspěch našeho A-týmu, který poprvé udržel divizní soutěž. Jak vidíte současnost i budoucnost v této soutěži?
Martin: Dobříšský fotbal bude vždy stát především na vlastních odchovancích, doplněných jen několika hráči z okolí. Letošní rok vidím optimisticky. Podařilo se dát dohromady tým hráčů zkušených, hráčů střední generace i mladých perspektivních nováčků. Jak to bude dál, si netroufám posuzovat. Důležité je také, jaká parta se vytvoří u týmu a vtom si myslím je i síla současné fotbalové dobříšské generace.
Jan: Doplnil bych bráchu. Tady na Dobříši nejde ani tak o to přivést sem skvělé hráče, tady jde především o to, aby tu působili hráči, kteří se dokážou pro fotbal obětovat i bez finanční odměny a dalších fotbalových požitků. Hráči, kteří zapadnou do té skvělé party.
Co se vám nejvíce tady, z hlediska fotbalu, na Dobříši líbí?
Martin, Jan: V podstatě jsme odpověděli už v minulé otázce. Je to ta parta lidí, ať už hráčů, trenérů a funkcionářů, která táhne za jeden provaz. K tomu připočtu i naše příznivce. My tady hrajeme fotbal hlavně pro svoje potěšení i potěšení našich fanoušků.
Děkuji za rozhovor.
Pro činnost MFK Dobříš jsou zásadní prostředky