Sokol Hostouň (1. místo, 33 bodů)
Tým z Kladenska skončil v minulém ročníku nejvýš ze všech letošních účastníků, což potvrzuje. Body poztrácené v úvodních čtyřech domácích zápasech bohatě vynahradil venku, kde prohrál až v předposledním kole v Berouně. Mimo něj vyšel naprázdno jen s Vykání. Martin Čurda: „Titul půlmistra ve velmi kvalitní soutěži je pro naše mužstvo velký úspěch. S jeho budováním jsme začali v průběhu loňského roku a nejsme ještě u konce. Když hráči vydrží pohromadě a tým se maximálně na dvou místech vhodně doplní, může během následujících dvou let pomýšlet na kvalitnější herní projev, než je tomu dosud. V mužstvu je velmi zdravé jádro a na paty mu šlape dravé mládí.”

Čechie Vykáň (2., 31)Nejvýše postavený z celkem sedmi týmů, které ještě na jaře válčily v I. A třídě, zatím hraje nad vlastní plán. Umístění je o to cennější, že ve Vykáni nedisponují zrovna širokým kádrem, i když bratři Jarolímové patří mezi největší osobnosti celé soutěže. Rozhodně nejméně vydařenými zápasy byly ten předposlední v Tuchlovicích a domácí se Semicemi. Naopak hostouňského lídra tým z Nymburska dokonale zaskočil na jeho hřišti. Fabio Leggeri: „Pro nás je umístění lepší, než jsme čekali. Počítali jsme, že budeme mezi prvními šesti. Soutěž je ale hodně vyrovnaná a soupeři dobří, stačí jedna porážka a z druhého místa je rázem osmé. Na jarní část bychom potřebovali získat alespoň dva tři hráče, abychom neměli problém, když se někdo zraní. Prakticky celý podzim jsme odehráli pouze se čtrnácti lidmi. Jestli budeme mít sílu zaútočit na první místo, nevím, nebereme to jako nějakou povinnost jít do divize. Když ale ta možnost bude, tak proč ne.”

Posázavan Poříčí n. S. (3., 31)
Další z úspěšných nováčků chtěl hrát s kvalitním a širokým kádrem střed tabulky, nakonec je z toho průběžné umístění na „bedně”. Slabší chvilky přišly mimo penaltových rozstřelů ve třech říjnových zápasech, kdy si tým třinácti inkasovanými góly pokazil skvělý průměr jedné obdržené branky na zápas. Poslední čtyři zápasy ale vyhrál. Stejně jako Hostouni se mu více dařilo venku. Pavel Šimáček: „Po příchodu jedenácti nových hráčů z Benešova bylo spíše úkolem, dát kluky dohromady, aby táhli za jeden provaz. Jsem rád, že se to určitým mixem zkušenosti s mládím povedlo, což ukazuje 31 bodů, které jsme neměli ani jako favorit v I. A třídě. Je to super, ale také jsme si dali vysokou laťku. Na jaře chceme zůstat v horní polovině.”

Slovan Velvary (4., 29)Suverénní vítěz minulé A-třídy dával mužstvo dohromady za pochodu. Po úvodních dvou porážkách s Poříčím a ve Vykáni, tedy s nakonec výše postavenými soupeři, se podařilo zacelit odchody hráčů na čele se střelcem Nádeníčkem. Ve zbylých kolech tým nebodoval rovněž už jen dvakrát a jako jediný vstřelil čtyřicet gólů. Pavel Janeček: „Od třetího kola a vysoké výhry nad Semicemi jsme nastartovali jízdu. Kdybychom vyhráli i v předposledním zápase v Dobříši, byli bychom o skóre první. I tak jsme se umístili na krásném čtvrtém místě. Před sezonou jsem chtěl 25 bodů, máme jich 29, takže velká spokojenost. Přehrála nás pouze Ostrá. Ambice na jaro? Nic neplánujeme, ani na nás není žádný tlak směrem k postupu. Budeme chtít ještě o jednoho až dva hráče posílit a hrát pohledný fotbal.”

SS Ostrá (5., 29)
V táboře sedmého týmu minulého ročníku před sezonou vyměnili trenéra. Spolu s tím přišel i průvan v hráčském kádru. Komplimenty ke hře sice v Ostré začali slýchat poměrně pravidelně, ne vždy se to ovšem projevilo v bodovém přírůstku. Mrzet mohou především domácí ztráty s Tuchlovicemi či Vraným. Naproti tomu tým s přehledem vyhrál ve Velvarech a po penaltách i v Hostouni. Jiří Kafka: „V létě došlo v našem týmu k velkým personálním změnám a vzhledem k velmi krátké letní přípravě jsme šli do soutěže v nejistotě, jak bude pozměněné mužstvo vypadat. Postupně se sehrávalo a šlo výkonnostně nahoru. Výsledkem je dosažené páté místo. V jarní části bychom chtěli zapracovat na defenzivě, kde i přes obdržených 21 branek máme velké rezervy, a potěšit naše fanoušky líbivým fotbalem.”

SK Rakovník (6., 24)Naposledy jedenáctý tým zaznamenal zlepšení především zásluhou výsledků v domácím prostředí, kde v sedmi zápasech inkasoval stejný počet branek připsal si sedmnáct bodů. Trápením bylo především střílení gólů, méně jich daly pouze dva týmy. Miroslav Procházka: „Na to, že hrajeme s našimi mladými hráči, je pro nás čtyřiadvacet bodů dobrých. V tabulce pravdy jsme plus tři. Ovšem stále je co zlepšovat. V některých zápasech jsme hráli dobrý fotbal, ale třeba dostali gól v závěru. Celkově dáváme málo gólů. Vytvoříme si šance, ale chybí zkušenost. Naopak dozadu to není špatné. Téměř polovičku gólů jsme dostali ve třech zápasech.”

MFK Dobříš (7., 23)
V utkáních Dobříše padá už tradičně nejvíce branek. Hned čtrnácti na podzim přispěl Štěpán Maryška, který tak spolu se semickým Koštířem a berounským Novákem vévodí střelecké tabulce. Martin Šrain: „Naším problémem na podzim byla především nevyrovnanost výkonů. Dojeli jsme na úzký kádr. V zápasech, ve kterých začneme prohrávat, se mužstvo složí a nemá vůli to zvrátit. Jednou vyhrajeme 4:1 a za týden s kvalitativně stejným soupeřem prohrajeme 0:5. Kdybychom měli o tři čtyři body víc, tak bych byl spokojenější. Vzhledem k vývoji a dlouhodobému zranění několika hráčů jsem se středem tabulky nakonec spokojený. Momentálně je to, na co Dobříš má.”

ČL Union Beroun (8., 22)Tým doplněný v průběhu podzimu o zkušeného Jiřího Saboua připravily o lepší umístění výsledky na domácím hřišti, kde lvi získali v osmi zápasech pouhých devět bodů. Spolehnout se naopak mohli na góly Michala Nováka, který zavěsil čtrnáctkrát. Roman Hrubeš: „Umístění bereme, i když jsme v koutku duše doufali v ještě vyšší pozice. Kvůli špatným domácím výsledkům se nám nepodařilo udělat bodovou šňůru. Maximálně po dvou zápasech přišla porážka nebo ztráta, byť jsme při nich nebyli horším týmem. Ze začátku nám chyběla zkušenost. Mužstvo tvoří většinou mladí hráči, čemuž přičítám, že si nedokážeme udržet stabilnější formu. S příchodem Jirky Saboua se náš týmový projev v posledních šesti kolech zlepšil. Do jara budeme chtít co nejlépe odstartovat a zkusíme se posunout do první pětky.”

TJ Jíloviště (9., 22)
Jediný vyslanec z Prahy – západ na podzim nasbíral vyrovnané skóre 26:26. I přes slibný vstup do soutěže v podobě vítězství ve Lhotě a obratu nepříznivého skóre s Poříčím se mu výraznější bodovou šňůru podařilo nastartovat až v závěrečných čtyřech kolech poté, co se opět vyprázdnila marodka. Martin Vnouček: „Po podzimu jsem měl představu 24 bodů, i 22 je ale krásných s ohledem na situaci, v jaké jsme byli v jeho prostřední části. Po zisku pěti bodů v prvních dvou kolech se nám v Ostré zranil nejlepší hráč Kočí, což spolu s dalšími absencemi ovlivnilo výkon. Ostatní hráči se s tím ale popasovali dobře, nahradili je a získali body. V posledních třech kolech už jsme byli až na stopera Bezpalce v kompletní sestavě a konec zvládli dobře. Dvaadvacet bodů považuji za dobrý odrazový můstek do jara.”

Sokol Semice (10., 22)Jeden z na jaře „last minute” zachráněných týmů si na první výhru nového ročníku musel počkat do pátého kola a okresního derby ve Vykáni. Pak už s výjimkou Hostouně, Ostré a Berouna sbíral body až do konce. Postrachem nejen vykáňské obrany, kterou pokořil třikrát, se stal čtrnáctigólový Michal Koštíř, v jehož rejstříku bylo i přehazování gólmanů z poloviny hřiště. Pavel Jareš: „Po čtyřech kolech jsme měli jeden bodík, takže jsme určitě spokojení. Semice se v minulých letech velmi těžko zachraňovaly a loni na podzim nasbíraly jen asi deset bodů, takže těch 22 je dobrým vkladem do jarních bojů. Kluci se navíc velmi dobře scházejí k tréninkům, všichni jsou domácí, takže je na čem stavět. Když budou nadále takto pracovat, nemusíme se bát a dívat dolů.”

SK Rejšice (11., 21)
Lepší ze dvou účastníků z Mladoboleslavska udržel i s přispěním četných remíz bodovou šňůru až do devátého kola. V něm přišla porážka právě od rivalů z Mnichova Hradiště a ze zbylých šesti zápasů přibyly na rejšické konto pouhé čtyři body. Svou roli sehrál těžký los a také zranění dvou důležitých hráčů Bělíka a Pečinky. Miroslav Hruška: „Podzim dělím na dvě soutěže. Do devátého kola jsme hráli, co jsme chtěli, hráči makali, byla tam kvalita, rychlost a útočný fotbal. Pak nám kvůli zranění vypadli dva klíčoví hráči. Přestalo se nám herně dařit, dvakrát jsme blbě prohráli s Hradištěm a v Tuchlovicích. Jedenácté místo je pro nás špatné. S kvalitou týmu bychom měli být nahoře, kam se na jaře pokusíme dostat. Oba zranění se již uzdravili.”

SK Lhota (12., 21)Další z kladenských nováčků se po dvou úvodních porážkách nadechl ke čtyřem výhrám z pěti možných. V následných šesti kolech ale přišel útlum. Konec dobrý – všechno dobré přinesla závěrečná dvě přesvědčivá vítězství nad celky ze dna tabulky. Petr Cais: „Kdybychom měli o tři body víc, hodnotil bych podzim jako velice dobrý. Ale i těch 21 bodů je slušných. Soutěž hrajeme poprvé. Asi nejen naše výsledky na podzim ovlivňovala sestava. U nás se to týkalo zápasů v Semicích, v Berouně, v Rakovníku, kde jsme měli bodovat, pokud bychom byli v té obvyklé. Ale prohrát jsme nemuseli ani zápasy s Hostouní a Velvary, které jsou silné a měly lepší kvalitu zakončení. Na jaře by pro nás mělo být dostačující uhrát to samé co teď.”

Mnichovohradišťský SK (13., 20)
Jako na houpačce. To je podzim ve vyšší soutěži pro fotbalisty Mnichova Hradiště. Po třech kolech byli s šesti body čtvrtí, po dalších třech už ale se stejným ziskem čtrnáctí. Od poloviny soutěže se navíc potýkali s četnými absencemi. Záskok z dorostu, s průměrem záložní řady nevídaných devatenácti let, sice herně nepropadl, zkušenosti ale pochopitelně chyběly. Sérii čtyř zápasů s plným bodovým ziskem tak vystřídaly porážky od soupeřů z popředí. Tomáš Ježek (předseda): „S dvaceti body vládne skromná spokojenost, ale ve vyrovnané tabulce to stačí zatím pouze na třinácté místo. Doufáme, že přes zimní přípravu se podaří natrénovat to, co se nepodařilo v létě, a především, že se uzdraví marodi a půjdeme do jarních zápasů v kompletním složení s cílem uhájit krajský přebor i pro příští sezonu.”

AFK Tuchlovice (14., 12)V obci na Kladensku splnili jarním postupem sen několika generací tamních funkcionářů, fanoušků a hráčů. Na ty, kteří přebor vykopali, v klubu spoléhají s výjimkou jediné posily i nadále. Tým jako jediný ani jednou neremizoval. Ze čtyř výher překvapily především ty nad Ostrou a Vykání. Miroslav Supáček: „Celý podzim nás provázela střelecká nemohoucnost a dost často a lacino jsme inkasovali. Soutěž je prostě rychlejší, důraznější, soupeři jsou v defenzivě dobří a dopředu většinou mají hráče, kteří z minima šancí vytěží maximum. Nám nezbývá, než přes zimu pořádně potrénovat, zlepšit herní projev a hlavně koncovku. Doufám, že soutěž pro fanoušky zachráníme.”

Sokol Vraný (15., 11)
Mužstvo zachráněné v uplynulém ročníku až v posledním kole jako by si záchrany příliš nevážilo. Na podzim posbíralo jedenáct bodů. Ani jeden z jeho hráčů se nedostal přes dva vstřelené góly. To vše spolu s přístupem hráčů bylo příliš na trenéra Jiřího Pazderu, který po podzimu u týmu skončil. Jiří Pazdera: „Očekávání a cíle pro podzimní část byly nepohybovat se přesně v těch patrech, kde se mančaft momentálně ocitá. Takže z toho panuje velké zklamání. V první polovině soutěže jsme bojovali zejména sami se sebou: zranění, úzký kádr, nedisciplinovanost, pracovní absence. Na těchto věcech klub dále pracoval, nicméně do výsledků se to neprojevilo. Hlavně v závěru byly výkony a přístup některých jedinců tristní, což je těžko omluvitelné. Jsou tři měsíce na to zapracovat na radikální změně a pokusit se o nápravu reputace.”

FK Kavalier Sázava (16., 9)Jako nováček si nedávali přehnané cíle, setrvat v kontaktu s více mužstvy bojujícími o záchranu se ale Sázavě nepodařilo. Přitom vstup do soutěže se klubu z Benešovska povedl. K pěti bodům za výhry v Berouně a nad Hradištěm ale přidal ve zbylých třinácti kolech jen čtyři za remízu s Velvary a vítězství nad Vraným. Hru srážely především lacino inkasované góly. Ubývající sebevědomí se pak podepisovalo pod neproměňováním šan­cí. Pavel Chuchla: „Máme velkou bodovou ztrátu a smazat ji by byl husarský kousek. Chceme se na jaře výrazně zlepšit a bojovat v každém kole o dobrý výsledek. Je to historický úspěch našeho klubu a my nebudeme určitě nic vzdávat. Přebor je velmi kvalitní soutěž a každé zaváhání je okamžitě trestáno. Poslední zápasy ukázaly, že hráči si na soutěž konečně zvykají a víc vědí, co je třeba k lepším výsledkům. Jsme přesvědčeni, že na jaře budeme podávat o mnoho lepší výkony.”