Radek Procházka působí od roku 2008 v týmu MFK Dobříš. Po skončení zápasu Dobříš–Jankov (2 : 1) ho R. Weber požádal o rozhovor.
Co říkáš dnešnímu výsledku a výkonu mužstva?
První poločas jsme hráli špatně – nešlo o jednotlivce, ale celkově jako tým. Připadalo mi, že se nikomu moc nedařilo. O poločase v kabině museli trenéři zvýšit hlas, abychom se probudili a to nám pomohlo. Zápas se nám tedy nakonec povedlo dovést do vítězného konce.
V tomto zápase si hrál na pozici obránce. Často hraješ i na místě pravého záložníka. Kde se ti lépe hraje – a také daří?
Vždy se mi hrálo lépe spíše v záloze, raději hraji dopředu. S postupem přibývajících let mi ale sedí i post obránce, jestli tam zůstanu, tak bych to rád hrál v moderním pojetí a také útočil.
V loňském roce si pro zranění odehrál jen pár zápasů. Jak těžké bylo dostat se opět do kádru prvního týmu?
Ze začátku to bylo samozřejmě těžké, hlavně s balonem, ale naštěstí mám celkem dobrý fyzický fond, takže jsem se zpátky dostal celkem rychle.
Po tomto utkání je téměř na sto procent jisté, že poprvé v historii dobříšského fotbalu se bude hrát na Dobříši divize více než jednu sezonu, přitom pamatuješ i sezonu, kdy se tým zachraňoval v I. B třídě. Čemu přisuzuješ takový vzestup?
Podíl na tom mají určitě všichni. Celý tým, hráči, trenéři a samozřejmě i lidé kolem fotbalu, co nám fandí. Myslím, že lví podíl na tom všem má ale hlavně Martin Šrain. Obětuje fotbalu hrozně moc a takové lidi fotbal na těchto úrovních potřebuje.
Je velký rozdíl, mezi krajskými soutěžemi a divizí? Domníváš se, že je možné hrát na Dobříši divizní soutěž v řádu více sezon?
Zas tak veliký rozdíl to není. Pokud se udrží klíčoví hráči a tým zůstane pohromadě, tak je možné divizi hrát dál.
Nyní se obrátím k tvým začátkům. Kdo tě k fotbalu přivedl a kde si začínal?
Asi jako každý vesnický kluk, jsem chodil na hřiště a pak začal trénovat ve Višňové. Hraji už od pěti šesti let. Rodiče mě samozřejmě podporovali. Na Dobříš si mě vytáhl z dorostu trenér Zubek.
Jakou jsi měl představu o své fotbalové kariéře v dětství jakou nyní.
Vždycky jsem chtěl hrát za Spartu. Teď to dělám pro radost a kvůli partě a kamarádům.
Na moje otázky odpovídala i Radkova žena Kateřina. Ptát se jí na to, zda svého muže ve fotbalovém životě podporuje, je asi zbytečné. Vím, že vyvíjíte i důležitou aktivitu v klubovém zázemí. Angažovala jste se při dětském dnu a hlavně jako organizátorka fotbalových plesů. Jak Vás tato práce baví a budete v tomto ohledu dále pokračovat?
Jak říkáte, fotbal k našemu životu patří a já ho mám moc ráda. Víkend bez fotbalu by pro mě byl neúplný . Na Dobříši je k tomu ještě skvělá parta kamarádů, takže chodím ráda téměř na každý zápas a manželovi fandím.
Jsem moc ráda, že se nám podařilo znovu vzkřísit fotbalové plesy a příští rok už budeme plánovat pátý ročník. Moc mě to baví a mám skvělé pomocníky, takže určitě chci pokračovat, pokud dovolí čas (vzhledem k tomu, že se teď v létě v rodině rozrosteme). Dětský den se nám povedl a měl skvělý ohlas. Moc bych si přála, kdyby se nám povedlo navázat a třeba z této akce udělat pravidelnou. Vše je o čase a ochotě lidí, která naštěstí v MFK u nás je.
Děkuji za rozhovor a přeji vám oběma mnoho úspěchu ve fotbalovém i manželském životě.
Pro činnost MFK Dobříš jsou zásadní prostředky