Za svého působení ať už jako hráč či trenér jste zažil hodně zajímavých utkání. Které zápasy se vám nejvíce vryli do paměti?
Jako hráč vzpomínám nejvíce na utkání Dobříš – Černolice (4 : 1) v roce 1998. Tehdy to byl zápas, který nakonec rozhodl o postupu do krajského přeboru. Utkání tehdy sledovalo neuvěřitelných 2000 diváků. Hrál jsem ve středu obrany. Jako trenér mi určitě zůstane v paměti utkání MOL Cupu v roce 2017 s týmem Slovan Liberec (0 : 2). I na tento zápas přišlo velké množství diváků. Vzpomínám na velice korektní přístup funkcionářů, hráčů i diváků ligového týmu, který vedl Jindřich Trpišovský.
Co vám fotbal dal?
Na to se těžko odpovídá. Kromě toho, že sport obecně znamená zdraví, fyzickou sílu a radost z pohybu, můžu říct, že nejvíce mi dalo seznámení se s mnoha skvělými lidmi. Kdybych měl jmenovat všechny, zabralo by to mnoho řádek. Přesto musím jmenovat pana Josefa Krákoru, který mne vedl od žáků po dorost a krátkou dobu i v dospělé kategorii. Jako trenér jsem prožil dobré i špatné časy. Prošel jsem soutěže od I. B třídy až po divizi. Nejlépe jsem se cítil v sezoně 2013/14 v I. A třídě kde podle mého názoru, jsme hráli nejlepší fotbal.
Jak se dívala na fotbal vaše rodina?
Můžu jednoznačně říci bez podpory manželky Denisy a obou dcer by to nešlo. Měl jsem a mám v nich velkou podporu. Vždyť navštěvují skoro každý víkend zápasy dobříšského mužstva.
Rozhodl jste se definitivně skončit s aktivitou v MFK Dobříš, nebo chcete v jiné funkci pokračovat?
V této chvíli nemůžu nic jistého říct. Každopádně chci si dát minimálně na půl roku oddech a pak se uvidí, jak hodně mi bude fotbal chybět. Určitě však budu navštěvovat fotbalové zápasy. V této chvíli chci poděkovat všem hráčům i funkcionářům dobříšského klubu za podporu a spolupráci. Přeji svým nástupcům Filipovi Dortovi a Honzovi Karasovi mnoho úspěchů v jejich nové nesnadné roli.
Děkuji za rozhovor.