V novém roce jsme se hned pustili do práce. V sobotu jsme odehráli dva zápasy na zimní lize v Praze (ČAFC). Našimi soupeři byli Čechoslovan Dolní Jirčany a Dukla Jižní město.
První utkání s Dolními Jirčany bylo herně „téměř“ vyrovnané, naší největší slabinou bylo pomalé přepínání z útoku do obrany a včas odebrat soupeři míč. Brankář nám toho hodně pochytal, ale na všechno nestačil, bránění se nám příliš nedařilo a nedokázali jsme střelám, ani individuálním průnikům příliš zabránit. Klukům nechyběla bojovnost a snaha dát gól, který se nám nakonec podařilo vsítit (hned 3). Každopádně hra dopředu byla odvážná, i když z odvahy často pramenily ztráty, které soupeř dokázal trestat. Kluci se snažili bojovat, ale reagování na zápasové situace nám hodně komplikovalo hru a soupeř nás často rychlou rozehrávkou dokázal překvapit. Konečný výsledek byl 3 : 17.
Druhé utkání s Duklou Jižní město bylo naprosto v režii soupeře. Nepustil nás téměř k ničemu a přehrával nás rychlostně, silově, kombinačně i individuálně. Klukům opět nelze upřít snaha a dokázali jsme vstřelit i nějaký ten gól, ale soupeř byl opravdu dobrý. Ke konci zápasu nám selhala i rozehrávka a tak jsme několik branek obdrželi i do prázdné branky. Hra na stanovené přední a zadní útočníky (útok a obranu) nám moc nešla plnit a nedokázali jsme držet naše postavení, alespoň při ztrátě míče. Ke konci už jednak docházely síly a jednak jsme trochu rezignovali. Nakonec jsme za 40 minut obdrželi 30 branek a pouze 2 vstřelili. Velká škoda, že jsme bojovnost jako při vstřelených brankách nedokázali předvést častěji.
Celkově se v těchto zápasech ukázala u jednotlivých hráčů schopnost soustředit se na pokyny trenéra a snažit se je plnit. Celý dvojzápas byl spíše takový živelný, pokud jsme měli míč, chtěli ho všichni, pokud ne, chtěl ho 1-2 hráči na hřišti, a to je málo.
Každopádně pro sestavu, která tam byla se jednalo o zkušenost, ze které lze dále čerpat, pokud si ji sami hráči vezmou k srdci a s naší pomocí zkusí zlepšit své dovednosti (nejen s míčem, ale i bez něj). I v těchto zápasech si (myslím) dokázali, že jako trenéři po nich chceme smysluplné věci, které vedou k úspěchu. Vždyť při soustředění se a plnění úkolů jsme se dostali do šancí vstřelili naše branky. Výsledek byl 2 : 30.
Sestava: Karel Huřík – Tomáš Faktor, Jan Sprenger, Daniel Rei Pek, František Melša, Tykhon Rybalko, Tomáš Krása, Lukáš Dratva, David Kofroň
Trenér: Radim Weber
V neděli jsme jeli na další kolo na Zimní ligu do Benešova. Soupeři tentokrát byly Viktoria Žižkov, Admira Praha, Mladá Boleslav a Roudnice nad Labem.
První zápas s Viktorií Žižkov jsme vůbec nezachytili tempo turnaje a než jsme se dostali do provozní teploty, tak jsme o několik gólů prohrávali. Nechyběla nám odvaha zkusit kličku i v „nebezpečných“ prostorech, ale chyběla nám rychlost, když už jsme soupeře obešli, tak nás zase doběhl a míč nám sebral. V obranné fázi jsme měli trochu problém s obsazováním, kdy jsme soupeři nechali příliš prostoru na zakončení. Našich pokusů o zakončení bylo málo a nebylo moc důrazné, asi jediná povedená střela skončila v síti. Hráči se opět domnívali, že to co se učíme stačí dělat bez pohybu. Rychle jsme zjistili, že to takto nefunguje a že je potřeba přidat. Soupeř už však byl rozhýbaný a tak nám toho příliš nedovolil. Konečný výsledek 1 : 10.
Dalším soupeřem byla Admira Praha. Tentokrát jsme do zápasu vstoupili aktivněji, a i když jsme rychle dostali branku, tak jsme brzy dokázali vyrovnat. Škoda, že nás tato branka uspokojila a opět jsme nechali aktivitu na soupeři. Velký rozdíl nebyl ani v individuálních dovednostech, ale v rychlosti rozhodování (zejména při rozehrávání autů), kdy nás často soupeř překvapil rychlým vyjetím. Naopak my jsme vždy na soupeře „počkali“ a pak neměli místo na svou hru. Znovu jsme hodně bojovali s naším nedůrazem. Snaha byla o malinko větší než v prvním zápase a tak i když jsme obdrželi o jeden gól víc, tak o dva víc jsme vstřelili. Konečné skóre 3 : 11.
Třetím soupeřem byla Mladá Boleslav. Jeden z nejhbitějších soupeřů v celém turnaji prokazoval svou kvalitu od začátku zápasu. Rychlost s míčem i bez něj byla jejich devízou. Naši hráči nedokázali přidat další stupeň rychlosti. Dostali tedy „nový“ obranný úkol. Při rozehrávce soupeře být co nejblíže k protihráči (ideálně každý u jednoho). Toto se nám podařilo, ale pouze do chvíle, než se soupeř rozběhl do volného prostoru, to už jsme často nezachytili a tak byl soupeř opět ve výhodě. I v tomto utkání jsme se propracovali do vstřelení gólu, ale opět jsme jich spoustu obdrželi. Konečný výsledek 2 : 17.
Poslední střetnutí jsme se potkali s Roudnicí nad Labem. Na obou týmech už byla patrná únava. Na soupeři byla vidět i dovednost si odpočinout a pomoci přesnou přihrávkou. Každopádně kluci ze sebe, po probuzení v podobě několika branek, dokázali vyždímat zbytky svých sil a když se konečně rozběhli , tak chvilkami dokázali i takto zdatného soupeře rychle obejít, rychle mu sebrat míč a zakončit. Nakonec jsme dokázali vstřelit nejvíce branek v jednom zápase. Konečný výsledek 4 : 12.
Celkový pohled na výsledky není pozitivní, ale v každém zápase bylo k vidění několik velmi pozitivních věcí. Odvaha při obcházení soupeře, výběr místa jako pomoc kamarádovi pro přihrávku, neuchylovali jsme se k bezhlavým odkopům, i když nám myšlenka občas nevyšla a soupeř to potrestal. Pozitivem bylo, že jsme to zkusili znovu a většinou lépe než se nám povedlo předtím. V čem jsme zaostávali? Rychlost – a to nejen fyzická, ale i v přemýšlení (tzn. přepínání a rozhodování), při střelbě jako bychom se báli míč více „uhodit“ – on se s námi také nemazlil, když jsme se postavili střele :-). Opět se budeme opakovat, ale trenéři dávají smysluplné pokyny do hry a když je hráči dokázali plnit (což sice bylo vždy jen pár minut v každém zápase), tak tato část byla vyrovnaná.
Sestava: Vojtěch Weber – Tomáš Kasprišin, Ela Roupcová, Matěj Lopata, Štěpán Redlich, Alexandr Chocholouš, Adam Chocholouš, Michal Sabota
Trenéři: Radim Weber, Tomáš Redlich, Matěj Lopata
Pro činnost MFK Dobříš jsou zásadní prostředky