Radim: Začínal jsem asi v 5–6 letech a v přípravce jsem hrál v obraně, pak mě přestalo bavit běhat a vlezl jsem do brány, kde jsem už zůstal. V 16 jsem poprvé dostal šanci mezi dospělými, jako záskok za Jirku Plevku a v 17 jsem odchytal půl sezony za áčko, pak přišla nabídka do ligového dorostu Mladé Boleslavi a do divizního béčka Příbrami. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl měnit školu, tak jsem si vybral Příbram. Tam jsem strávil sezónu, kdy jsem se i jednou podíval na lavici v ligovém zápase (Příbram – Jablonec). Po návratu zpět do Dobříše jsem odchytal další sezónu, ale pak se tu situace trochu změnila a mě přestalo bavit jen trénovat, takže když mě oslovil trenér Frait s možností jít do Nového Knína, tak jsem ani moc neváhal. Tam jsem strávil asi 6–7 hezkých sezón. Poslední půlrok už jsem dojížděl jen ze setrvačnosti a byl jsem rád, že mi Martin Šrain hodil druhé laso zpět domů, které jsem už neodmítl. Poslední tři sezóny jsem tady, a když se nestane nic zásadního, tak to tu už dokopu.
Vít: Moje fotbalová kariéra je jednoduchá. Začal jsem v 6 letech hrát na Dobříši a hraji tady stále s výjimkou 2,5 roku dlouhé zdravotní pauzy proložené 2 operacemi kolena v období podzim 2013 až podzim 2015 včetně. V tomto čase jsem pouze občas vypomáhal „Céčku“. Víc mi koleno nedovolovalo.
Radim: Asi Miloš „Čenda“ Krátký. Měl mě pod dohledem i ve škole (Gymnázium Dobříš) a hlavně připomínky a rady byly ze zkušeností gólmana, což je pro mě vždycky víc, než od hráče, který v bráně nikdy nestál. To samozřejmě myslím bez urážky a s respektem ke kvalitám ostatních trenérů, kteří mě kdy vedli.
Vít: Každý trenér mi rozhodně něco dal a vybrat kdo nejvíc, je složité. Pokud mám ale opravdu vybrat jednoho, který na mne v mládeži zapůsobil nejvíc, je to Miroslav Zubek.
Radim: Vedl mě k tomu Tomáš Budínský, požádal mě o pomoc, když tu nikdo pro ty prcky nebyl. Teď už někteří ti „prckové“ jsou součástí týmů dospělých (např. Matěj Pjaták, Kuba Čihák). Až k fotbalu přivedu syna, tak se tomu určitě bránit nebudu.
Vít: S Jirkou Pileckým nás oslovil Ája Kuchař, protože přípravce v té době odcházel trenér. Vzhledem k pracovnímu vytížení, jsem byl vlastně spíš jen takový pomocník na jeden trénink a víkendové zápasy. Postupem času se z toho stalo více starostí a zařizování než radostí. Když jsem viděl, že o kluky bude postaráno i beze mne, tak jsem přestal. Do budoucna uvidím, třeba budu pomáhat bráchovi, až začne hrát synovec. Záležet bude také na časovém vytížení mého zaměstnání.
Radim: Asi ani ne, nikoho konkrétního… Líbili se mi všichni brankáři od p. Hrubého, Jirky Plevky, Miloše Krátkého na Dobříši, přes ligové brankáře (Martin Vaniak, Michal Špit, Radek Sňozík…) až po reprezentační (Jan Stejskal, Petr Kouba, Ladislav Maier, Pavel Srníček,…). A samozřejmě současní brankáři jako Čech, Buffon, Casillas, Neuer.
Vít: Pamatuji si, že jsem měl rád Alessandra Nestu, ale že bych měl vyloženě nějaký vzor, to si nevybavuji.
Radim: Upřímně jsem měl (asi jako spousta lidí) obavu, jak tu divizi zvládneme. Můžu říct, že jsem velmi mile překvapený. Doufám a věřím, že bychom nemuseli mít problémy se záchranou. Jsme ve čtvrtině soutěže, takže to bude ještě dlouhé a čekají nás jen náročné zápasy, ale máme to rozjeté velmi dobře.
Vít: Zatím se nám daří, ale teď nás až do konce podzimu čekají tabulkově lepší soupeři než doposud. Jdeme zápas od zápasu a uvidíme na kolik bodů to bude stačit. Věřím, že pokud budeme nadále plnit to, co máme, a vyhnou se nám zranění klíčových hráčů, budeme v lepším středu tabulky.
Děkuji Vám za rozhovor a ať se vám daří.
Jan Soukup