Rozhovor s J. Rychlíkem

Na jaře letošního roku odešel bývalý ligový hráč Jiří Rychlík ze Sp. Příbram na Dobříš. Před začátkem další sezony jsme ho požádali o rozhovor.

Co vás ke změně dresu vedlo a jak jste se sžil s fotbalovým prostředím na Dobříši?

Ke změně prostředí mě vedlo hlavně zaměstnání. Nemohu dojíždět z pracovních důvodů tak často na Příbram, a proto jsem rád přijal nabídku Dobříše. Se Spartakem jsem se dohodl bez problému. Vrátil jsem se na Dobříš, kde jsem před čtvrtstoletím začínal. Na Dobříši, jak jsem to za ten půl rok poznal, je dobrá parta fotbalistů a funkcionářů a myslím, že se nám společně bude dařit.

Před začátkem další sezony jste byl jmenován hlavním trenérem A-týmu MFK Dobříš. Současně stále hrajete aktivně fotbal. Ve stejných funkcích jste působil i ve Spartaku. Je nějaký rozdíl v působení v obou týmech? 

Ano, jsem sice jmenován hlavním trenérem, ale máme dohodu s M. Šrainem, že budeme rozhodovat společně. Rozdíl mezi oběma týmy není nijak výrazný. V každém mužstvu jsou hráči, zodpovědní i ti, jak bych řekl, méně zodpovědní. Přece jen bych řekl, že na Dobříši je o něco zodpovědnější přístup hráčů k tréninku i plnění fotbalových povinností. Oba týmy hrají fotbal na amatérské úrovni a tak je to právě hlavně o tom, aby hráči chtěli. Pro hráče by to měla být především zábava a tak by k tomu měli přistupovat.

Působil jste v několika ligových týmech v (Marila Příbram, Slavia, Bohemins,Ružomberok) pod různými trenéry. Který z nich vám nejvíce dal po fotbalové stránce, jehož poznatky byste využíval na novém působišti?

Máte pravdu, hrál jsem pod různými trenéry. Každý z nich mi něco dál. Neupřednostňoval bych vysloveně žádného. Přesto bych přece jen vyzdvihl pana Josefa Csaplára, kterého si velmi vážím. Samozřejmě mohu svoje zkušenosti použít i na Dobříši, i když je samozřejmě velký rozdíl trénovat na profesionální a amatérské úrovni.

Pro tuto sezonu výbor MFK Dobříš přijal nabídku účasti v divizní soutěži. Překvapilo vás to, a jak jste na to reagoval? 

Nedá se říct, že by mě to vyloženě překvapilo. Vím, že někteří hráči by si rádi zahráli ve fotbalové kariéře vyšší soutěž. Samozřejmě určité obavy z této soutěže mám. My budeme možná jediným divizním týmem, který hráčům (s výjimkou cestovních náhrad) finančně nepřispívá.  Na jedné straně je to chvályhodné, na druhé straně vedení oddílu nemá jasné páky jak motivovat hráče. Vždy bude záležet na nich samotných. Z prvních tří přípravných zápasů nelze nic vyvozovat. V posledním zápase se do sestavy vrátil po zranění Štěpán Maryška, nejlepší střelec krajského přeboru. Jenom na něm to však nestojí. Musí mít kolem sebe hráče, kteří mu šance připraví.

S jakým cílem jde tým do nové soutěže?

Každý trenér nováčka soutěže vám odpoví, že prvořadá je záchrana. Já nejsem výjimkou. Chceme hrát fotbal, který se divákům bude líbit. Půjdeme od zápasu k zápasu a po skončení soutěže se, bez ohledu na pořadí v tabulce, ukáže, zda budeme pokračovat na této úrovni, nebo se vrátit do krajských soutěží. Samozřejmě budu rád, když divizi udržíme. To samozřejmě nezáleží jen na mně.

Naši příznivci by rádi také znali, v kterých klubech se vám nejvíce líbilo a jakých fotbalových úspěchů si nejvíce ceníte?

Nedokážu jednoznačně říct, kde to bylo nejlepší. Každý klub má svá specifika, různé zázemí, různé funkcionáře apod. Skvěle fanoušky měli například „klokani“. Byl bych rád, aby i zde, na Dobříši, chodilo více diváků na fotbal a slušným povzbuzováním nám pomohli k dobré hře. Z mé ligové kariéry si nejvíce cením dvě druhá místa s Bohemians a Slávií.

Děkuji za rozhovor.

Radim Weber