Útočník Jan Karas je již 15 let hráčem MFK Dobříš. Vždy patřil k nejlepším střelcům tohoto mužstva. Po prohraném divizním zápase s týmem Doubravky ho vyzpovídal R. Weber.
Co říkáte dnešnímu výsledku a výkonu mužstva?
Nedá se pořád vyhrávat. Po sérii čtyř vítězství přišla porážka. Řekl bych, že soupeř byl o něco lepší a vyhrál zaslouženě. Připadá mi, že pokud nehraje Štěpán Maryška, na mužstvo padne nějaká „deka“ a nevěří si. Ovšem není to samozřejmě žádná tragedie. Máme 19 bodů což je slušný počinek po první čtvrtině soutěže. V některých utkáních jsme měli štěstí, tak je logické že tentokráte se od nás odvrátilo.
Vraťme se na začátek vaší fotbalové kariéry. Jak jste s fotbalem začínal?
Začínal jsem v devíti letech ve Višňové, později jsem přešel do tehdejší Dukly Příbram a pak jsem se ocitnul na Dobříši, kde působím od roku 2001. Zajímavostí je, že jsem začínal jako brankář a to jsem si připomněl v jednom zápase „béčka“, kde jsem obdržel patnáct branek. Raději zůstanu v útoku.
Za své období jste zde setkal s mnoha hráči i trenéry. Na které vzpomínáte nejraději?
Nejlépe se mi hrálo před třemi roky, kdy se nám dařilo v krajském přeboru, a hráli jsme hezký fotbal. Nejlépe jsem si rozuměl se Štěpánem Maryškou. Dovedli jsme si vyhovět a byli jsme výborně sehraní. Pokud jde o trenéry, tak jednoznačně je to Martin Šrain, který dokáže mužstvo nabudit a lidově řečeno takový „blázen“ do fotbalu. Velkým přínosem je i příchod Jiřího Rychlíka, který je tak trochu povahově jeho opakem a na mužstvo působí klidem a zkušenostmi z naší nejvyšší soutěže.
Před letošní sezonou náš tým přijal nabídku postupu do divizní soutěže. Jak jste hodnotil tento krok tehdy a nyní s odstupem čtvrtiny?
Moc jsem klukům přál, aby si zahráli vyšší soutěž, i když já již spíše hraji v „béčku“. Vůbec mi to nevadí. Jsem rád, že se nám daří a budoucnost vidím optimisticky. Máme dobrou mládežnickou základnu a jsem přesvědčen, že divize má na Dobříši budoucnost.
I když hrajete spíše v B týmu, stále patříte k nejlepším střelcům na Dobříši. Například v Boroticích jste vstřelil čtyři branky v jednom utkání. Který gól ve své kariéře považujete za nejhezčí a který za nejdůležitější?
To, že jsem vstřelil čtyři branky v zápase, je trochu o štěstí. Někdy to tak vyjde. Rozhodně nejhezčí branku jsem dal v krajském přeboru ve Vraném, který padl „nůžkami“ ze vzduchu a za nejdůležitější góly považuji ty, které jsem vstřelil v I. B třídě v sezoně 2009-10, kdy jsme se v této soutěži zachraňovali. Teď si zpětně uvědomuji, že jsem vlastně v dospělém věku prošel čtyřmi soutěžemi, od I. B třídy až po divizi.
V současné době, kromě fotbalu, se věnujete i trenérské práci s mládeží. Jak se díváte na tuto svou činnost a obecně na fotbal nejmladších kategorií?
Trénuji druhým rokem mladší přípravku, hlavně proto, že tam mám syna. S prací s dětským „potěrem“ mi pomáhá Jan Šantora i manželka. Na Dobříši je momentálně široká základna fotbalových nadějí. Mrzí mě však nedostatek trenérů a také přístup některých rodičů, kteří si dítě tzv. „odloží“ na trénink a víc je nezajímá. Práce s dětmi je náročná, mladých fotbalistů je hodně a každé pomoc je vítaná. Pokud jde o soutěže, je dobře, že děti hodně hrají a nechci přímo hodnotit úroveň. Myslím, že systém loňských soutěží byl lepší. Bylo více vyrovnaných zápasů. Líbilo se mi i závěrečné finále v Milíně.
Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně dalších gólů a úspěchů u mužů i mládeže!
Pro činnost MFK Dobříš jsou zásadní prostředky