K fotbalu mě přivedl otec. Jsme fotbalová rodina, po dědovi, tátovi, bráchovi, mně a synovcích očekávám, že začne i můj syn Šimon nebo dcera Štěpánka.
Hrál jsem v Milíně, Marile Příbram, Písku, Milevsku a znovu jsem se vrátil na Dobříš. Rád vzpomínám na všechny štace, každá měla své kouzlo. Například v tehdy třetiligovém Milíně jsme po podzimu skončili druzí a já v osmnácti letech hrál stabilně. Dostal jsem se do amatérské reprezentace, kde se nám nepovedlo v rozhodujícím dvojzápase postoupit na mistrovství Evropy přes Španělsko. Pak přišla profi smlouva na Marile do ,,B týmu”, kde však přišlo i první zranění. Následovaly dva roky v divizním Písku. Po postupu do ČFL a nárocích na tréninky jsem, díky dnes již své ženě, na osm let zakotvil v Milevsku. Pak již přišel návrat domů. Co se týká trenérů, nerad bych na někoho zapomněl, každý mi něco dal, a tak všem hromadně tímto děkuji.
Vracel jsem se ke klukům, s kterými jsem hrál už v dorostu. Těšil jsem se, že se zase budeme bavit fotbalem a pak u piva. Což se i naplnilo.
I když jsme první utkání dost nešťastně prohráli, záchranu vidím reálně. Pokud srovnám náš tým na podzim a teď z jara, tak jsme mnohem silnější a zkušenější. Pokud budeme zdraví, tak se výsledky dostaví. Chceme s Honzou Karasem a Martinem Liškou vytvořit pořádnou partu, která se bude bavit fotbalem. Cílů máme více. Zachránit 1.B třídu, naučit mladší kluky vyhrávat a zapracovat dorostence. Aby se na Dobříši dál hrál hezký fotbal, který bude bavit diváky.
Děkuji za rozhovor!