Víkendový turnaj mladší přípravky v Benešově

První zápas na probuzení jsme sehráli s Táborskem. Přestože jsme se snažili hrát svoji hru, soupeř nám toho moc nepovolil a svým uměním nás dokázal přestřílet. Naši hráči byli ještě trochu v peřinách a budíček přišel až za stavu 5 : 0, kdy jsme se začali rvát o každý balón a dokázali jsme si vytvořit i volné prostory, případně jsme se i zdařile snažili o obcházení soupeře. Nakonec z toho byla poměrně jasná záležitost, a soupeř nás výrazně přestřílel.

Druhé utkání jsme sehráli s červeným týmem AC Sparta Praha. Zde bohužel po několika rychlých gólech přišla silná rezignace a soupeř nás použil spíše jako tréninkové kužely, než jako odvážného, bojovného a snažícího se soupeře. Skóre narůstalo jen ve prospěch favorita. Ne, že bychom se jen bránili, pořád jsme se pokoušeli hrát to co se učíme na trénincích, ale kvalita soupeře byla diametrálně odlišná. Veliký rozdíl byl vidět zejména při rychlosti rozhodování, kvalitě provedených kliček a v rychlosti. Našim nelze upřít snahu o učené dovednosti, ale bohužel jsme ve druhé části předčasně zápas vzdali.

Třetí utkání jsme se utkali se „starými známými“ z 1. FK Příbram. Vzhledem k vyrovnanosti soupeřů jsme dokázali vstřelit více branek, více se nám dařilo pronikat do útoku a konečně jsme začali vidět i větší bojovnost. Pravděpodobně to bylo vyrovnaným průběhem utkání, kdy jsme se snažili strhnout vítězství na naši stranu. Utkání skončilo remízou. Po zápase jsme měli přibližně hodinovou pauzu a tak jsme se vydali na oběd. Pravděpodobně zásadní moment našeho účinkování na turnaji 🙂

Po delších pauzách jsme mívali problém s koncentrací opět do zápasu a bojovností. Tentokrát to bylo jinak, oběd nám vlil novou sílu do žil, trochu jsme zjednodušili přechod na polovinu soupeře, kdy jsme se snažili rozehrát rovnou na útočníky a za vydatné podpory našich věrných fanoušků (rodičů) jsme nastoupili na bílý tým AC Sparta Praha. Soupeře jsme sice opět pustili do vedení, ale kluci stále cítili možnost na dobrý výsledek a dřeli a bojovali celých 20 minut. Fantasticky nám v tomto zápase pomohl brankář Dominik Máša, který občas pochytal i nemožné a spolu s obětavostí všech hráčů jsme s favoritem drželi krok, teprve v závěru, kdy nám trochu došly síly, odskočili nám na konečný rozdíl 3 gólů (my vstřelili hned 4 :-)).

Posledním soupeřem byl tým Bohemians Praha 1905. Naším úkolem bylo zopakovat výkon z předchozího zápasu se Spartou, který měl přesně parametry toho, jak bychom si naši hru představovali. A povedlo se, poprvé v turnaji jsme vstřelili první branku, což nabudilo nejen kluky, ale i naše fanoušky, kteří nás za vítězstvím hnali. Konečně se nám podařilo využít volné prostory, netlačit míč silou přes soupeře a několikrát byla vidět i chtěná spolupráce několika hráčů na hřišti. Soupeři jsme utekli o 3 branky tentokrát my a vítězství jsme si už nenechali vzít. Spontánní radost po závěrečném hvizdu byla neuvěřitelná a až dojemná.

Celý turnaj nám opět nastavil zrcadlo naší činnosti. Víme kde je potřeba ještě máknout (rychlost, rozhodování, obcházení soupeře, rozehrávka), a kde se to v rámci naší kategorie pomalu blíží ideálu (bojovnost, snaha,…). V celkovém součtu si myslím, že hráči nás nezklamali, naopak všichni předvedli (zejména po obědě) výkony na hranicích svých aktuálních možností a to co od nich očekáváme. „Nerad“ chválím jednotlivce, protože se jedná o týmový sport, ale Dominik Máša předvedl zejména v bráně výkon, který nás velmi příjemně překvapil vysoko nad laťkou standardní kvality.

Nakonec jsme skončili 5. ze šesti účastníků, opět jsme za sebou nechali FK Příbram a dokázali jsme porazit bronzové medailisty  (Bohemians) a potrápit ty stříbrné (Sparta).

Získali jsme také individuální ocenění. Šimon Mochán obdržel cenu za nejlepšího hráče turnaje.

Sestava: Dominik Máša, Vojtěch Weber, Šimon Mochán, Tobiáš Zelenka, Štěpán Redlich, Alexandr Chocholouš, Adam Chocholouš, Matěj Lopata, Ela Roupcová, Lukáš Mikel

Trenéři: Radim Weber. Tomáš Redlich